Úvodem

Vzdělání je dle mého názoru hned druhá největší priorita... Hned po rodině a vztazích... Člověk se učí celý život. Je to nekonečný proces, který vás bude provázet zbytek života. Ti největší myslitelé říkají: "Vím, že nevím nic."

Dlouhá cesta základní školou

Je to už hodně dlouho, co jsem nastoupil do 1. třídy do ZŠ Zvole. Bylo nás tam tehdy asi 27 a celkem jsme si rozuměli... Nebyly žádné problémy a všichni jsme se učili celkem dobře. Tedy až na drobné výjimky, které nakonec odešly na zvláštní školu... Do 2. třídy jsem hodil do Zvole, ale poté jsem si říkal, že bych chtěl jít o něco víš... Proto jsem přešel na jazykovou školu Fylozovskou... Upřímně... Tak strašnou školu jsem ve svém životě nezažil... Bylo to prostě katastrofální... Divní spolužáci, učitelé, kteří si rádi zasedají na své žáky a prostředí taky na prd... Proto jsem se vrátil zpátky do Zvole. Byli jsme již ve 4. třídě a Zvole měla tou dobou jenom 4 třídy... Proto jsme museli odejít do Vraného, do Prahy a okolí... Spolužák Jirka Seifert šel na mojí bývalou školu... Na Fylozovskou... Ještě jsem ho varoval, že je to tam pěkně na prd... Ale on si nedal říct... Já jsem společně s většinou odešel do Vraného... Jirka se k nám se slovi: "Bylo to tam strašný !" vrátil po půl roce... Společně chodíme teď do 9. třídy. Za 3 měsíce se rozutečeme na různé střední školy... Mě čeká SŠST Panská s oborem Globální síťové technologie. Už se docela těším...

Aktivity, které mám rád

Za celou tu dobu co chodím do školy jsem vyzkoušel už hrozně moc aktivit... Basketball, kytaru, tanec, šachy... V šachách jsem byl jeden čas docela úspěšný... Dostal jsem se na Mistrovství Čech, kde jsem se tedy neumístil, ale dokázal jsem tam postoupit z okresních kol... Jeden pán mi tam řekl: "Buď se budeš šachy učit každý den a budeš se zlepšovat, nebo můžeš zkončit." Protože jsem si už před tím říkal, že nechci aby se můj koníček stal mou poviností, zkončil jsem... Po roce učení fotografování ve škole jsem si pořídil nikon D60 a začal fotografovat.. Ze začátku to nebyl žádný zázrak... To ostatně ani teď, ale myslím, že jsem se celkem zlepšil. Redakční rada Zvolských novin viděla moje fotky a natolik se jí zalíbili, že mě vzali mezi sebe jako obecního fotografa. Zároveň s tím jsem začal pracovat jako administrátor webových stránek.. Věřili byste tomu ? Takového štěstí pouze v jednom roce ! Práce si velmi vážím a dělám jí s chutí a rád.